VIRTUALFIGHTERS

MIDWAY Scenario
Warbirds
27. ledna 2001

Byl studený lednový večer roku 2001. Tento večer se měla odehrát největší letecká bitva v dějinách virtuálního létání. Bitva o malý virtuální atol v Pacifickém oceánu inspirovaná skutečnou bitvou druhé světové války - bitva o Midway. Toto je příběh jediného českého pilota, jež se této bitvy zůčastnil.

Nalogoval jsem se asi v T –25 mírně nervózní protože jsem se nedovolal na svého obvyklého ISP Volny a Worldonline, který používám jako druhý záloze nebýval v poslední době nejstabilnější. Naštěstí tentokrát nezklamal o po dobu více než 3 hodin jsem měl stále zelený beacon a warping neznatelný.

Ihned po vstupu jsem se ohlásil na radio frekvenci domluvené pro USS Enterpsisse – letku střemhlavých bombardérů SBD Dauntless: „SBD pilot reporting for duty“ Jsem vyzván k přemístění na F8 což představuje CV Enterprisse. Neprodleně tak učiním a očekávám další instrukce. Text buffer se začíná plnit hlášeními nově příchozích pilotů. Mezi tím probleskují instrukce  vrchního velitele naší flotily jímž je Flop++. Sleduji hlášení průzkumných pilotů žádajících povolení ke startu které neprodleně obdrží. Začíná mi po zádech přebíhat jemné mrazení. Bitva o Midway se rozbíhá.
Je asi T –15 když dostávám pozvání do squadrony Dauntlessů =VB6= od jejího velitele Soul++. Pozvání ihned přijímám a hlásím se na interní radio frekvenci naší squadrony. Soul++ nás vítá a upřesňuje rozkazy. Plné nádrže a podvěsit 1x1000lb +2x100lb tedy maximální možná nálož pro SBD. Piloti postupně hlásí splnění rozkazu a připravenost. Jsme zařazeni jako „Enterprise SBD strike B“. V text bufferu vidím jak Soul++ hlásí veliteli flotily připravenost naší letky ke startu. Napětí stoupá. Z věže letadlové lodi vidím jak se paluba Enterprisse začíná plnit bombardéry Dauntless. Kontroluji buffer zda se to týká i mé letky. Nikoliv, „stay in tower“ opakovaně upozorňuje Soul++.
„Enterprisse SBD strike A and escort ready to lauch“ hlásí velitel SBD na palubě. Chvíli se nic neděje. S napětím pozoruji palubu přeplněnou letadly.
„Enterprisse SBD strike A - LAUNCH“ bleskne text buffer „and good luck chaps...“
Bombardéry se rozjíždějí po palubě. Jeden za druhým opouští chumel ikon a pomalu se sunou k přídi. Tajím dech napětím. Sleduji jak přetížené letadla po opuštění paluby klesají k hladině a pracně vší námahou se šplhají výš. Fascinován pohledem svírám knipl a napjatě čekám na rozkaz ke startu naší letky. Šňůra startujících letadel je již roztažena přes celou obrazovku když vedle přídě vytryskne sloup vody. Jeden nešťastník nezvládl start a zřítil se do moře. Zbytek letounů úspěšně odstartuje, jako šňůra korálků se šplhají vzhůru a zařazují se do formace kroužících bombardérů. Formace pomalu zakrouží nad naší CV a zamíří na jih. Vypadají jako chumel kobylek a v těsnám závěsu za nimi uhánějí bručící čmeláci Wildcaty. Paluba osiří, ale ne na dlouho. Tentokrát se uprostřed paluby řadí torpédové bombardéry TBF Avenger. Mezi nimi probleskne i několik bílých ikon. Moje letka! Rychle kontroluji text buffer: hlásí jasně „SBD strike B go OTD“. Bleskurychle zkontroluji naplnění nádrží a správnost výzbroje. V pořádku! Nervózně mačkám FLY.
Do uší udeří svist větru pronikající do otevřené kabiny. Můj Dauntless stojí nadaleko velitelské věže Enterprisse obklopen chumlem ostatních bombardérů. „It`s windy here“ poznamená někdo. Svist větru připomíná spíš aktuální lednové počasí venku než letní Pacifik kde se máme jako nacházet. Upírám oči na buffer abych nepropásl rozkaz ke startu. Soul++ radí vysunout klapky aspoň o jeden stupeň pro lepší vztlak při startu. „Nechte naplno rozběhnout motor a potom uvolněte brzdu“, dodává ještě, „tento pták je pěkně těžký“. To tedy je. Se startem plně naložených bombardérů mám špatné zkušenosti. A ta krátká paluba... mačkám klávesu pro spuštění klapek. Vrrroum, vrrroum indikátor spuštění klesá až na samý konec. Ježíši! Nadávám. Já idiot mám překonfigurovanou klávesnici a tam kde se normálně spouští o jeden stupeň mám já nastavené plné spuštění. Krucinál! A kde je to spuštění o jeden stupeň?! Mírně zpanikařen mačkám co mě napadne, bez úspěchu! Nevzpomenu si...

„Roll“ hlásí Soul++. Tak to je můj konec! Kolena se mi roztřesou, dlaň svírající knipl se mi lehce spotí a jak jsem nevěřící tak se v duchu modlím. Mačkám brzdu a spouštím motor. Okolo stojící bombardéry zatím mizí někde dopředu. Posunuji plynovou páku na doraz. Motor zaburácí a letoun sebou trhne dopředu. Pouštím brzdu ve strachu, že se překlopím. Dauntless se ztěžka plíží vpřed. Pro boha, já nic nevidím! Přes masivní čumák letounu nevidím dopředu. Rychle se vykláním z kabiny. Právě včas abych spatřil jak mě to unáší k levému okraji paluby! Rychle koriguji směr kormidlem a jen tak tak, že se nezřítím do moře. Srdce mám až v krku. Paluba mizí za zády. Teď přijde okamžik pravdy. Bombardér se propadá a klesá. Nepropadnout panice! Zlehounka táhnu knipl k sobě. Do uší mi řve siréna ohlašující stall a svist větru. Přitahuji knipl víc. Buď a nebo! Teď už nemám co ztratit. Zatahuji podvozek. Motor řve na plné obrátky a bombardér přestává klesat. Začínám pociťovat úlevu. Dokázal jsem to! Jsem ve vzduchu! Ohlížím se vzad. Za mnou je už jen pár bílých ikon a šňůra zelených  ikon startujících Avengerů. Odstartoval jsem téměř poslední z naší letky.  Ostatní nevidím v dohledu. Hlásím do rádia že jsem ve vzduchu a žádám o kurs. Soul++ odpovídá, udává mi kurs a rychlost. Zatím neletí na plný plyn takže je snad brzy doženu. Opatrně zatáčím a stoupám do udaného kursu. Po pravém boku míjím další letadlovou loď. Je to Hornet. I on je obklopen mračnem zelených ikon startujících bombardérů a stíhaček. Nebe je jich plné.
Ženu se na plný plyn vpřed. Po několika minutách se přede mnou začnou z oparu vylupovat černé tečky a za další okamžik k nim naskakují bílé ikony. Teprve teď ze mně padá nervozita. Naši. Jsem u nich. Jsem ve vzduchu. Mám zelený beacon. Letím bombardovat japonskou flotilu.
Konečně mám čas mrknout na hodinky. Je T +15 minut. Dívám se do rosteru. 147 pilotů USN proti 157 pilotům IJN. Neuvěřitelné. Celou tuhle masu lidí se podařilo zorganizovat během 30 minut.
Doháním svou letku a zařazuji se do formace. Hlásím to veliteli. Čekáme ještě na další dva opozdilce. Konečně jsme kompletní. 12 střemhlavých bombardérů Dauntless doprovázených 4 Wildcaty v závěsu v mírném převýšení. Zrychlujeme na plný plyn a pomalu stoupáme v kursu 120. Kochám se pohledem na okolo letící bombardéry. Žádny warping, rozestupy tak do D2 od sebe. Úchvatná podívaná.
Radio buffer začíná ožívat zprávami z bojiště. Nepřátelské letadla spatřeny míříce k Midway. Midway CAP je varován .Největší letecká bitva v dějinách internetu začíná nabírat obrátky. Jsou hlášeny první pozice spatřených japonských flotil. Poopravujeme kurs. Do toho probleskují zprávy o pozici našich útočných svazů. Dauntlessy a Avengery z Yorktownu, Hornetu a Enterprisse směřují ke svým cílům. Pomalu se blížíme k atolu Midway. Text buffer a RW začínají zaplňovat hlášení o sestřelech a výkřiky bojujících pilotů. Z dálky do otevřené kabiny doléhá rachot výbuchů. Nad Midway se tvrdě bojuje. V hlášení sestřelů se mísí vítězství USN a IJN pilotů. Máme první „mrtvé“... Pokračujeme na východ. Po několika minutách se pod pravým křídlem vynoří z oparu část atolu Midway. Tak tohle je ten kousek země, nezemě který způsobil zvrat průběhu války v Pacifiku! Útok na atol mezitím skončil a jsou vidět jen hlášky pilotů CAP žádajících povolení k přistání, přezbrojení a doplnění paliva. Radar operátor hlásí čisté nebe kolem Midway. „Sky is clear, no cons“. Nerušeně pokračujeme dál. Midway mizí za zády. Je T + 50 minut. Dostáváme novou pozici nepřátelské flotily. Naši zvědové pracují bezvadně. Točíme o 90° na jih. K cíli zbývá asi 70 mil. Již nestoupáme, letíme zformováni asi 15 000 stop vysoko. Je klid.

Netrvá dlouho! Bufferem se rozletí nová zpráva: veliký svaz nepřátelských bombardérů směřuje k CV Yorktown! Nevím přesně kde Yorktown je, jen tuším že je to někde na sever nedaleko od nás. Znovu slyším rachot výbuchů. Se zatajeným dechem hledím na buffer:
Yorktown zasažen! Několik zásahů! Yorktown poškozen!
Torpéda ve vodě!
Torpéda přímo na Yorktown!!! ZÁSAH! ZÁSAH!
POŠKOZENO ŘÍZENÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Mrazí mně v zádech. Yorktown je vyřízen! „Sláva Yorktownu“ poznamenává smutně někdo z naší skupiny. Každý myslí na to jak dopadne naše Enterprisse. V hlášení se začínají promýchávat zprávy o útoku našich svazů na japonské flotily. Kaga je zasažena dvěma torpédy! Po chvilce je hlášen zásah dalšími dvěma torpédy. „Kaga pokračuje v bojové činnosti“  Útok byl neúspěšný. Pak bufferem šlehne jako bič šokující zpáva:
„All torpedo bombers from Enterprisse are DEAD“
Je ticho. Nikdo to nekomentuje. Pomyslně smekám kuklu a myslím na „mrtvé“ kluky z naší lodi. A co my? Jak dopadneme my? Opět ve mne stoupá nervozita a po zádech mi stéká studený pot. Blížíme se k cíli. Přicházejí další údaje o pozici japonské flotily. Jsme vzdáleni již jen několik málo mil. Je T + 70. Textové zprávy už přestávám vnímat. Útok střídá útok jeden za druhým. Bitva je v plném proudu. Zaregistruji jen informaci o potopení Akagi. Akagi jde ke dnu. V duchu  myslím na přítele Dflyho jež měl letět se Zerem jako high CAP právě na Akagi. Škoda, že to nevyšlo.
Ze zamyšlení mne vytrhne manévrování okolních letadel. Rychle se snažím zjistit co se děje. „Japanese fleet“ hlásí Soul++. Jsme u cíle! Nakláním letoun na bok abych viděl dolů. Skutečně. Hluboko pod námi spatřuji bílé brázdy táhnoucí se ve vodě za válečnými loděmi. A o kousek dál další skupina! Jsou tu dvě letadlové lodě! Byli jsme dokonale navedeni přímo do kursu té zadní. Jasně jsem viděl její světle hnědou palubu s obrovskou rudou plackou na přídi. Soryu! Nebe kolem nás je prázdné. Ani známky po nepřátelských stihačích. Zřejmě jsme je dokonale překvapili. Flak zatím mlčí. Soul++ dává příkaz ke zformování útoku. Vzápětí se přetáčí na záda a padá střemhlav dolů.
„IN !“
Na nervozitu už není čas. Nalétávám přímo v kursu lodi a otáčím se na záda. Vysunuji brzdící klapky a mírně ubírám plyn. Visím přímo nad japonskou flotilou. Dole se rozpoutává peklo. Z lodí vytrysknou barevné trasírky střel přímo nám do obličeje. Kolem začínají vybuchovat protiletadlové granáty.
10 000 stop: asi 200 – 300 metrů pode mnou visí nad flotilou Soul++ a další dva Dauntlessy. Jsem mírně z osy tak manévruji letounem abych srovnal svůj kurs s kursem lodi.
8 000 stop. Zbývá menší korekce a budu dokonale zaměřen. Soul++ odhazuje bomby... vpravo za zádí Soryu vytrysknou bílé sloupy vody. Minul! Soul++ podrovnává a snaží se zmizet z dosahu flaku.
6 000 stop. Jsem perfektně v ose. Soul++ má smůlu. Je zasažen. z jeho letounu se táhne černá kouřová stopa.
5 000 stop. Vtom ze středu paluby Soryu vyšlehnou plameny. Zásah!
4 000 sop. Další bílé fontány tryskají z vody na levoboku. Někdo opět minul! Flak přestává sledovat odlétající bombardéry a soustřeďuje se na mne. Přidávají se děla menšího kalibru. Do očí mi šlehají barevné blesky.
2 000 stop. Zaměřuji přesně na střed rudého kruhu na přídi paluby. Nevnímám nic jen mířím. Vypouštím 1000 lb bombu a bleskově přepínám na 100lb. Odhazuji vše. Rudý kruh mám již přes celý zaměřovač. Prudce přitahuji knipl. V posledním zlomku sekundy zahlédnu blížící se hladinu moře. Přitahuji víc a obrazovka zčerná. Slyším v trupu bubnování šrapnelů. Zatahuji brzdící štíty a vrážím tam plný plyn. Cítím, že stoupám. Uff. Do moře jsem se tedy nezaryl. Znovu začínám vidět. Nakláním letoun a ohlížím se dozadu. Na levoboku poblíž přídě se rozplývá gejzír vody. Z paluby se kouří. Minul jsem? Zasáhl jsem? V tento moment to nejsem schopen určit. Na trupu mého letadla zabubnuje další sprška šrapnelů. Nakláním se na druhou stranu a znovu se ohlížím. Z oblohy se jako jestřábi spouštějí naše bombardéry a z pařátů odhazují náklad bomb na letadlovou loď. Zahlédnu několik výbuchů v její těsné blízkosti a několik sloupů vody. Z této vzdálenosti už nejsem schopen nic přesně určit. Všude kolem mně vybuchují šrapnely a šlehají barevné blesky protiletadlové palby. Znovu slyším zvuk trhaného plechu vzadu v trupu. Zdá se že flak se zaměřuje na odlétající letadla. Snažím se jim ztížit míření a kličkuji s letounem ze strany na stranu. Začínám vnímat radiokorespondenci mezi piloty. Soul++ byl zasažen a jeho letadlo se zřítilo. Osud pilota není jasný. Velení přebírá Riff.
„Ústupový kurs 270°, snažte se přitlačit co nejníž k hladině. Nesmí nás objevit na radaru!“
Potlačuji knipl a vyrovnávám nějakých 100 stop nad hladinou klidného moře v určeném kursu. Zadní střelec nehlásí jediné nepřátelské letadlo v dohledu. Zvláštní. Kde se poděla jejich vzdušná ochrana? Rozhlížím se kolem. Vidím zbylé bombardéry své letky jak se pomalu stahují za velitelem. Z radiokorespondence vyplývá že jsme ztratili jen 2 piloty. Soul++ to koupil jako první. Toho druhého si nepamatuji. Jsou hlášeny 4 přímé zásahy. Já si svými nejsem jist. Soryu však nálet přežila a pokračuje v bojové činnosti. No nevadí, dostaneme ji při dalším náletu! Bombardéry se pomalu zařazují do formace pomalu točíme směrem na sever kde operuje naše Enterprise. Čeká nás dlouhý let v minimální výšce nad hladinou. Z jiných okolností je to značně vyčerpávající, ale dnes cítím obrovskou úlevu. Přežil jsem první nálet a jsem v pořádku. Letoun také není nijak vážně poškozen a pokud se mi podaří šťastně přistát na mateřské letadlové lodi zůčastním se dalších vzrušujících bojových akcí. Pokud... při vzpomínce na přistání na lodi opět znervózním. Nejsem zrovna zkušený námořní pilot a procento mých zatím úspěšných přistání je poměrně nízké. Ale co už teď mohu dělat. Buď to vyjde nebo ne. Ale i tak už to stálo za to. V radio bufferu se začínají ozývat obavy i ostatních pilotů naší letky z přistání. Podle všeho nejsem sám kdo nemá velké zkušenosti z námořních operací. Dozvídám se alespoň, že pokud havaruji nebo budu sestřelen mohu pokračovat jako zadní střelec některého bombardéru. Taky útěcha :-) Blížíme se opět k atolu Midway. Náš stíhací doprovod ohlašuje mezipřistání za účelem doplnění paliva. Wildcaty mávají křídly na pozdrav a mizí v oparu směrem k Midway. Teď už jen doufat že nenarazíme na nějakou letku vracejících se stíhačů. To bychom byli snadná kořist. K Enterprise zbývá již jen několik minut cesty když její velitel hlásí osamocené nepřátelské letadlo vysoko na obloze. Průzkumník. Teď je jasné, že naše mateřská loď je objevena a nepřátelský útok může následovat během několika minut. Po chvíli velitel letky hlásí Enterprise v dohledu. Skutečně. Na obzoru se rýsují siluety lodí. Rozeznávám dvě letadlové lodě obklopené doprovodnými bitevními loděmi, křižníky a torpédoborci. Ještě jsme upozorněni že Enterprisse je ta vlevo. Dobrá rada neb z této výšky a vzdálenosti nejsme s to poznat která je která. Tak a přichází okamžik pravdy. Mírně stoupám abych dobře viděl směr kterým pluje Enterpsisse. Jsem téměř 90° k jejímu kursu. Mírně zatáčím vpravo, ubírám plyn, vysunuji podvozek a klapky. Enterprisse se pomalu sune pod můj pravý bok, již jsem téměř přesně v jejím kursu. Výška je dobrá, hlavně neklesnout pod úroveň paluby. Přidávám plyn abych zpomalil klesání. Zatím mám dobré převýšení, klesám pomalu přesně v jejím kursu. Vypadá to dobře. Ještě se trefit na záchytná lana.
Ze soustředění mě vytrhne nový zvuk. Temné dunění. Co to? Na palubě Enterprisse se zablýská. Ne, proboha to neeee! Jenže ano. Z paluby Enterprisse vytrysknou ohnivé čáry a barevné blesky mizí někde nahoře. Jsme napadeni! Kriste pane to nám chybělo! Nemám čas se rozhlížet co se děje nahoře. Celá flotila chrlí oheň vzhůru k obloze a je jasné že jsme napadeni střemhlavými bombardéry. Soustřeďuji se na přistání. Naštěstí loď nemění kurs. Přistávací paluba začíná mizet pod mou přídí. Je čas dosednout. Koutkem oka zahlédnu obrovský bílý sloup vody vytrysknuvší vedle pravoboku. Vzápětí se z oblohy řítí hořící japonský bombardér a roztříští se o hladinu moře. Ale já mám oči upřeny jen před sebe. Cítím, že hrana paluby je přímo pode mnou. Teď nebo nikdy! Mírně potlačím letoun. Po stranách trupu zahlédnu palubu. Jsem nad ní! Uberu plyn na minimum a přitáhnu páku k sobě. Uslyším skřípot a praskot podvozku. Letoun sebou škubne a zastaví. Stojím. STOJÍM! Já jsem přistál na první pokus! Nechce se mi to vůbec věřit! Neváhám a mačkám ikonu pro odchod z paluby než mi spadne nějaká bomba na hlavu. Chvilku se nemohu vzpamatovat radostí a hrdostí z úspěšného přistání v této důležité akci.

Pokračování možná někdy příště :-)

"SBD strike A" startuje

Letky se formují po startu z letadlových lodí

Let ve formaci

Během letu se dozvídáme, že Yorktown byl těžce poškozen

Nálet na Soryu

Vypadá to, že jsem minul :-(

Při návratu byla naše Enterprise napadena střemhlavými bombardéry

Chtěli byste zažít něco podobného? Seznamte se s online simulátory jež Vám mohou zprostředkovat podobné zážitky: Online simulátory
Nebo rádi byste vyjádřili svůj názor na tento článek? Pište zde nebo na diskuzním fóru o online simulátorech.
Vyjádřit názor: